Zámecký park ve Valči

Park je celoročně volně přístupný, u brány je k dispozici mapa areálu za dobrovolný příspěvek.

Zámecký areál s jednou z nejkrásnějších barokních zahrad v Čechách zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna představující alegorie vlastností a postavy z řecké mytologie, desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Základem zahradní kompozice jsou dvě na sebe kolmé osy.

Hlavní osa parku začíná západním průčelím zámku a prochází rozsáhlým parterem, dříve pravděpodobně členěným stříhanými živými stěnami, fontánami, přírodním divadlem – theatronem, galeriemi soch, k iluzivním bránám a pokračuje průhledem do krajiny ke zřícenině, tzv. Neuhausu. K ní příčná osa vedla od vstupní brány u kostela Nejsvětější Trojice k letohrádku.

Přes rozsáhlou úpravu barokního parku na park přírodně krajinářský patří zámecká zahrada mezi nejzajímavější zahradní realizace. Je zde řada cenných a esteticky hodnotných dřevin, např. soliterní liliovníkovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera),
platan javorolistý (Platanus x acerifolia),
turecká lístka (Corylus colurna),
korkovník amurský (Phelodendron amurense),
zmarličník japonský (Cercidiphylum japonicum)
a dalši.

Záchrana vegetačních prvků v parku zámku Valeč
2009–2010

Cílem akce bylo zajištění a ozdravení stávajících dřevin a travních ploch - nosných prvků historické kompozice s důrazem na obnovu původní druhové skladby. Pěstební opatření byla provedena z hlediska dendrologického a zároveň z hlediska bezpečnosti návštěvníků. Ošetřené dřeviny umožnily dlouhodobé zpřístupnění zámeckého parku veřejnosti.

Konkrétně došlo k provedení pěstebních opatření solitérních dřevin a dřevin v rozvolněných skupinách a porostech, ošetření tvarované čtyřřadé aleje k letohrádku, pěstební opatření dalších vzrostlých dřevin v porostních skupinách a v pohledových okrajích, dále dřevin v zásobní zahradě, pěstební opatření špalíru tvořeného stromořadím z habru obecného před iluzivními branami, odstranění nevhodných náletových dřevin a ruderálního porostu především na hradním pahorku a dále revitalizace travních ploch.

Sochařská výzdoba Matyáše Bernarda Brauna

Zámecký areál zdobily sochy z dílny známého barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie. Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura.

Podobná sochařská výzdoba je také v Kuksu hraběte Františka Antonína Šporka. Ostatně právě na jeho popud se objevila Braunova dílna ve Valči. S valečským pánem se hrabě Špork přátelil, a tak mu mohl jen vřele doporučit svého oblíbeného sochařského mistra. M. B. Braun se svými tovaryši nejprve vytvořil sloup Nejsvětější Trojice, poté se zabývali sochařskou výzdobou parku. Na památku Šporkovy návštěvy ve Valči vzniká pozoruhodné portrétní sochařské dílo znázorňující právě hraběte.

Jen škoda, že se mistr Braun nedožil také finančního ohodnocení své valečské práce. V archivních záznamech se dočítáme, že dne 13. března 1737 při úřadu nejvyššího purkrabí Království českého podává žalobu na hraběte Jana Ferdinanda Kagera z Globenu pro dluh 810 zlatých 54 krejcarů měšťan Nového města pražského sochař Matyáš B. Braun. Tentýž dluh se mimo jiné objevuje ještě po 60 letech v kupní smlouvě mezi hraběnkou Marií Josefou von Limburg-Styrum, která roku 1797 prodává panství c.k. ministrovi Janu Antonínovi hraběti z Pergenu. Jako věřitel výše zmíněné částky za sochařskou výzdobu ve Valči je uváděn Václav Braun.

Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. V zámeckém parku jsou jejich kopie – výdusky z umělého kamene. Je jich zde však jen 17, od 4 originálů se kopie nikdy nedělaly (Závist, Věrnost, Perseus a Andromeda, Obětování Ifigenie), dalších 7 chybějících soch bylo v prosinci roku 2003 a v lednu roku 2004 odcizeno (Marnivost, Lstivost, Skromnost, Filozofie, Básnictví, Polyhymnia a sousoší Dionýsos a Persefona).

Vodní díla

Po vzoru italských zahrad zde bylo využíváno proudící vody – z romantických jezírek přes tlamy tří obřích vodních stvůr po stupních kaskád až do četných fontán v osách zahrady.
Vodní kaskáda byla spolu se systémem fontán, jezírek, závlah a bezmála tříkilometrovým vodovodem zásobujícím celý systém zajímavostí nadregionálního významu.

Skleník

Zahradnictví se skleníky vzniklo již v baroku (dle závěrů nedávného archeologického průzkumu), kdy na místě těch dnešních stály skleníky dřevěné. V nich se pěstovaly citronovníky a pomerančovníky.

Poslední podoba skleníku z ocelolitinové konstrukce pochází z konce 19. století. Celou konstrukci vyrobila firma Hönisch a hrabě Vincenc Thurn-Valsassina si ji nechal roku 1894 přivézt z Vídně.

Skleník se dělil na tři části – studený, teplý a palmový skleník. Všechny tři části byly mezi sebou odděleny příčkami.

Studený skleník se vytápěl na 8–10 °C, kvetly v něm mimo jiné azalky, fuchsie, různé druhy primulí a chryzantém.
V teplém skleníku se udržovala teplota kolem 18 °C a bylo v něm možno spatřit nejen různé druhy kaktusů, kapradin, tulipánů a hyacintů, ale také omamně vonící orchideje, které rostly v zavěšených košících.
Palmový skleník měl teplotu 17–18 °C a kromě toho, že byl zimovištěm různých druhů palem, které byly přes léto umístěny v zámku a před zámkem, rostla v něm obrovská 200 let stará palma Chamaerops. Podle tzv. Velké Lorenzovy kroniky (kronikář Karel Lorenz byl současně i pomocníkem posledního zámeckého zahradníka Franze Čejky) rostly ve skleníku mimo jiné ohromný pětimetrový kaktus Cereus giganteus.

Všechny uvedené rostliny však v zimě roku 1943 umrzly, neboť zahradník zemřel a nebyl nikdo, kdo by jej včas nahradil.

Letohrádek

Původně barokní stavba, v 19. století přestavěná v historizujícím stylu, doplněna o vyhlídkovou věž, terasu a balkony.

V přízemí je sál s velkým krbem a bohatými nástropními malbami znázorňujícími čtvero ročních období. Na stěnách sálu a přísálí místy vystupuje původní barokní výzdoba. Malby byly restaurátorsky zajištěny v roce 2007 za přispění Karlovarského kraje. V suterénu jsou klenuté sklepy, přístupné vřetenovým schodištěm věže a z aleje v úrovni terénu. Sklepy sloužily zřejmě jako příruční kuchyně.

Teatron

Stavba byla určena pro divadelní a hudební produkce pod širým nebem.

Původně se tak označovala hlediště antického divadla. Podle nedávného zjištění z 3D laser skenování krajiny je původ teatronu již v baroku. Je totiž zřejmé, že hradní pahorek byl z jižní strany odtěžen pro vytvoření hlavní barokní osy vedoucí od zámku ke zřícenině Neuhaus. Stupně teatronu byly osazeny částmi z původní parkové výzdoby.

Uprostřed spodního stupně je erb Štampachů vytesaný z červeného pískovce.

Figurální sochařská výzdoba teatronu – tzv. hermovky v původním počtu 12 kusů zdobily hlavní průčelí teatronu. V roce 1980 byly kvůli neutěšenému stavu odborně sejmuty a restaurátorsky ošetřeny. V ateliéru restaurátoři kompletně  restaurovali dochované 4 kusy včetně soklů. Tyto byly následně vypáleny třikrát, čímž se docílilo původního počtu dvanácti hermovek. Nyní jsou uloženy v depozitáři zámku.

V minulosti teatron sloužil nejen jako kulisa pro divadelní a hudební představení k pobavení panstva. Konaly se zde i turnaje na koních a plocha sloužila také jako zápasiště.

Údajně se zde konaly také tzv. fémové soudy. Osoby při nich odsouzené byly vzápětí popraveny na nedalekém Šibeničním vrchu.

Pivovarské sklepy

Labyrint sklepení, jehož původní účel není dosud jasný. Z archivních pramenů je známo pouze druhotné využití sklepů pro dnes již zaniklý valečský pivovar, který ukončil svou činnost v roce 1931. 

Statické zajištění vstupů do pivovarských sklepů v roce 2009.

V současné době jsou sklepy útočištěm těchto dvanácti ohrožených druhů netopýrů:

netopýr černý
netopýr velký
netopýr vousatý
netopýr Brandtův
netopýr velkouchý
netopýr řasnatý
netopýr vodní
netopýr večerní
netopýr severní
netopýr hvízdavý
netopýr ušatý
netopýr dlouhouchý