Valečská historie

Od první písemné zmínky roku 1358 až po současnost.

První písemné zmínky o Valči jsou z roku 1358, kdy je statek uváděn jako rozdělené zboží, držené bratry Ctiborem a Benešem z Valče.

Dalšími majiteli rozděleného panství byli ve středověku zemané držící statky v blízkém okolí:
Ješek ze Stebna,
Jan Kladivo ze Stebna 1368,
Boreš z Oseka 1371,
Beneš z Buškovic 1377–1416,
páni z Doupova Nevlas a Jan 1416,
Sezema z Doupova 1454,
Jan z Doupova 1487

1514–1622

Panství bylo spojeno až za královského podkomořího Jakuba Kyšperského z Vřesovic; v této době je pravděpodobně hrad pozdně goticky upraven. Roku 1514 získala Valeč na základě jeho žádosti od Vladislava II. městská práva. Z roku 1526 je také první písemná zpráva zmiňující výslovně zámek. V této době se však označení zámek užívalo i pro hrady. Jan Kyšperský z Vřesovic umírá roku 1526 v bitvě u Moháče a jeho potomkové prodávají panství téhož roku Hugovi z Leisnecku. Roku 1538 přechází panství sňatkem do majetku Viléma Hasištejnského z Lobkovic. 1570 kupuje panství Kryštof Štampach ze Štampachu jeho syn Václav Štampach ze Štampachu 1585 sídlo pozdně renesančně přestavuje. Pro účast na stavovském povstání je však nucen uprchnout ze země a 1622 je mu zkonfiskován majetek. Vojskem vydrancované panství pustne.

1623–1721

Roku 1623 kupuje zpět panství od císařské komory Barbora Štampachová z Poutnova, které byl jako katoličce povolen návrat do vlasti. Od roku 1694 vlastní panství její vnuk Jan Kryštof Kager svobodný pán ze Štampachu. Velkolepě přestavuje zámek, zámecký areál a celé panství za účasti předních umělců a architektů své doby. Autorem barokní přestavby je Ital Francesco Barelli, jehož nástupcem se stal Giovanni Antonio Bianno Rossa. Po jeho smrti r. 1723 nastupuje na jeho místo Jan Kryštof Tyll, syn kameníka z nedalekého Lochotína.

1721–1890

Jan Kryštof Kager umírá roku 1721 a panství dědí jeho synovec Jan Ferdinand Kager z Globen, který pokračuje v přestavbě. Roku 1745 dědí panství Karel Josef August Kager z Globenu a Limburg-Styrum. Jeho dědičkou je nezletilá dcera Marie Josefa a panství spravuje její matka Marie Alžběta rozená markýza Laverne. Roku 1797 se Marie Josefa vdává za Josefa z Argentau d'Ochain a prodává panství Janu Antonínu Pergenovi z Pergenu. Mezi jinými je při prodeji uváděn dluh 810 zlatých 54 krejcarů ve prospěch dílny Matyáše Bernarda Brauna z roku 1737. Roku 1798 kupuje panství Jan Gottfried Korb z Weidenheimu a od něj ho kupuje jeho syn Franc za 400 000 zlatých. Od roku 1847 vlastní panství jeho syn Karel, který zámek novorenesančně upravuje. Jeho dědicové prodávají Valeč roku 1890 hraběti Vincentu Thurn Valsassina, který celé panství novobarokně přestavuje.

1937–1976

Roku 1937 prodává Thurn Valeč dr. Janu Larisch-Mönnich, jemuž je roku 1945 na základě Benešových dekretů zkonfiskován majetek. Po válce se zámek stal na krátkou dobu sanatoriem pro válečné veterány, v 50.letech útočištěm pro korejské děti a na dlouho poté dětským domovem. V roce 1976 zámek zachvátil zničující požár. Obnova zámku trvá dodnes.

Přehled majitelů

1358 – Ctibor a Beneš z Valče

1368 – Jan Kladivo ze Stebna

1371 – Boreš z Oseka

1377 – Beneš z Buškovic

1413 – Bedřich z Valče

1416 – Nevlas a Jan z Doupova

1454 – Sezem z Doupova

1487 – Jan z Doupova

1505 – Jakub Kyšperský z Vřesovic (synové Jindřich, Jakub, Vojtěch, Jetřich)

1530 – Hugo hrabě z Leisnecku

1538 – Vilém Hasištejnský z Lobkovic

1570 – Kryštof Štampach ze Štampachu

1603 – Václav Štapmach ze Štampachu

1623 – Barbora Štampachová

1638 – bratři Jiří, Jan, Erazim a Jaroslav Štampachové

1694 – Jan Kryštof Kager Štampach ze Štampachu

1718 – Kateřina Therezie Štampachová

1721 – Jan Ferdinand Kager z Globenu

1745 – Karel Josef August hrabě z Lymburg-Styrum a Globenu

1760 – Marie Alžběta z Lymburg-Styrum a Globenu (za nezletilou dceru Marii Josefu)

1780 – hrabě Václav Kulhánek Klaubenstein – Pott-Pusch (poručník Marie Josefy)

1797 – Jan Antonín hrabě R. R. z Pergenu

1798 – Johann Gotfried Korb Ritter z Weidenheimu

1826 – Franz Korb Ritter z Weidenheimu

1876 – Karl Korb Ritter z Weidenheimu

1884 –děti Karla Korba Ritter

1890 – hrabě Vincenc Čeněk Jiří Thurn Valsassina Como di Verceli

1928 – hrabě Alexandr Thurn Valsassina

1937 – hrabě Jan Larisch – Mönnich

1947 – ozdravovna Svazu bojovníků za svobodu

1953 – domov pro korejské děti a dětský domov

1956 – dětský domov

1976 – po ničivém požáru se zámek stává majetkem Krajského střediska ochrany přírody a památkové péče, později Památkového ústavu (dnes Národní památkový ústav)

Požár zámku 1976

"Požár v půdním prostoru severního křídla zámku byl zpozorován  zaměstnanci dětského domova kolem 4.00 hodin ráno dne 2. dubna 1976. Pro hustý kouř v půdním prostoru se nepodařilo zaměstnancům dětského domova proniknout s jednoduchými hasebními prostředky k ohnisku požáru a proto byl v zámku vyhlášen poplach a nařízena evakuace zde ubytovaných 80-ti dětí..."

Tolik citace ze zprávy hasičů o likvidaci ničivého požáru z 2. dubna 1976. Jako první dorazili na místo hasiči z Valče a Karlových Varů, po nich jednotka z Podbořan a Žatce, dále pak dobrovolní hasiči z Bochova, Žlutic a Vrbice. I přes jejich velké nasazení se požár díky absenci vody s potřebně vysokým tlakem nutným k zásahu nedařilo zvládnout tak, jak bylo třeba. Barokní koupadlo coby nejbližší zdroj vody bylo  bohužel vypuštěno, a tak bylo k prvnímu hašení nepoužitelné. Voda se proto musela přivážet, což samozřejmě zpomalovalo práci hasičů.

Zmíněná hasičská zpráva mimo jiné vyvrací i fámy a domněnky o příčinách požáru. Nezaložily jej úmyslně týrané a zneužívané děti. Příčina byla podle zasahujících hasičů jednoznačná - požár vznikl působením sálavého tepla spárami v poškozeném komíně na nosný dřevěný trám ve stropní kontrukci mezi 2. patrem a půdou.

Nyní nezbývá než doufat, že se tento katastrofický scénář už nikdy nebude opakovat. A kdyby snad přece jen... Jsme připraveni. Vody v koupadle je pro začátek dost, a kdyby došlo k nejhoršímu, díky napojení zámecké budovy na novou tlakovou stanici, potažmo obecní vodovod, bude příště možné hasit rovnou z hydrantů osazených v zámeckých chodbách.

Pod správou Národního památkového ústavu

2013 – od tohoto roku je po restrukturalizaci NPÚ Státní zámek Valeč ve správě Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Praze

1980 – Restaurování hermovek z teatronu

2007 – Restaurátorské zajištění maleb v letohrádku

2009–2010 – Záchrana vegetačních prvků v parku zámku Valeč

2009–2011 – Kostel a sloup Nejsvětější Trojice obnoven z grantu FM/EHP Norska

2009 – Statické zajištění vstupů do pivovarských sklepů