Doupov

       

Město v Doupovských horách je poprvé zmiňováno roku 1281 jako majetek rytíře Beneše z Doupova, ale historie města sahá zřejmě již k roku 1012. Za Doupovců (po roce 1350) byla obec jediným rytířským městečkem na Karlovarsku.
V roce 1537 získali Doupov Šlikové; za nich jsou Doupovu roku 1566 udělena důležitá městská práva (týdenní trh, dva výroční trhy, právo vařit pivo a prodávat sůl).
Po bitvě na Bílé Hoře přišel evangelický hrabě Jan Albín Šlik o svůj majetek. Doupov připadl španělskému rodu hrabat Verdugů a poté Lützowům. Majitelé učinili z měšťanů své poddané. Rekatolizace přinutila mnoho protestantů k emigraci do Saska. Spory mezi městem a vrchností o zachování starých privilegií trvaly až do zrušení nevolnictví v roce 1781.
Od roku 1767 zde existoval jezuitský konvent s latinskou školou, kterou později vedli piaristé (řád zbožných škol). Roku 1848 se stal Doupov sídlem okresního soudu. Ottův slovník naučný z roku 1893 uvádí Doupov jako okresní město, které má 261 domů, 1586 obyvatel, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Wolfganga, kapli Panny Marie, čtyřtřídní obecnou školu, průmyslovou pokračovací školu, kolej Piaristů, četnickou stanici, poštu, telegraf, alodiální panství o výměře 1562,69 ha, zámek, dvůr, ovčín a pivovar se sladovnou. V roce 1902 byla do města zavedena železnice. Město Doupov a s ním dalších 68 doupovských obcí a osad zanikají 15.5. 1954 v důsledku založení vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Zničena byla valná většina uměleckých a historických památek - mimo jiné kostel sv. Alžběty s freskami J. Kramolína, hřbitovní kostel sv. Wolfganga a četná sochařská výzdoba města, jejíž dochovaná část je nyní k vidění v přízemí zámku Valeč.

celkový pohled na Doupov

 

interiér kostela sv. Alžběty

interiér kostela sv. Wolfganga s gotickými malbami